Memnonovy kolosy, Západní Théby, 18. dynastie.
V knize „Egypt – Obrázky z cest“
v nakladatelství E. Beaufort, Praha 1908,
autor Hanuš Mayer píše:
„...Nedaleko Medinet-Habu, uprostřed zelené úrody stoji oba kolossy Memnonovy, daleko viditelné to znamení roviny Thébské a po pyramidách nejznamější a nejvzacnější pomník dávného Egypta. Sochy zasloužily si své slávy! Tisíce a tisíce Iidi, králů a vládců, římští mistodržitelé a vojevůdci, učenci a spisovatelé, všichni přicházeli slyšet znějicího Memnona. Severni socha měla tu podivuhodnou schopnost. Při východu slunce bylo slyšeti zvuk kolossa, který při zemětřresení r. 27. před Kr. pukl. Pověst vypravovala, že Memnon pozdravoval žalostným zvukem svou matku Eos, bohyni ranni zoře a jeji slzy ranni rosou pokrývaly milované dítě!
Obě sochy, nyní značně poškozené a zvětralé, nepředstavovaly však Memnona, nýbrž krále Amenofa III. na trůnu sedícího, a jsou z hnědočerveného, tvrdého pískovce. Dnes šplhají Arabove, po bakšiši toužící na sochu a údery na kamen vyluzují jasně, hlasu zvonů podobné zvuky.
Strabo, navštiviv s Aeliem Gallem kolossy Memnonovy, pochyboval o zázračném vzniku podivných zvuků sochy, a vyslovil se, není-li Memnon donucen ,,maličkým úskokem“ kněží při slavnostnich příležitostech ,,promluviti“, kdežto mnohe jiné vážené osoby římského císařství nápisy prosou i verši na podstavci poznačenými udávají den a hodinu, kdy ,,božský hlas“ slyšeli. Císař Hadrian, Publius Balbinus, Julius Cammillus, Tacitus, Juvenal, Pausanias, take damy, jako Sabina, rnanželka Hadrianova, C. Laelia, choť afrického prefekta, ujišťují v nápisech že Memnona slyšely. Neozval-li se hlas jeho, bylo to znamením božského hněvu!
Úkaz je dnes uspokojivě vysvětlen takto: kámen, v noci silně ochlazený zahříval se při východu slunce velmi rychle; prudkou změnou teploty *) pukaly a odpryskovaly od něho drobné kamínky a způsobovaly touto svou činnosti v dutinách a štěrbinách sochy, že se ozýval tón.
Od té doby slychávaly se zvuky kamenů též v jiných chrámech (Karnaku, Abydu) na rozhraní dennich dob, a fysikové znaji pokus Travelyanův, při němž dvě kovové plochy, nestejně zahřaté a na sebe položene vydavaji následkem oscillaci, rozdilnou teplotou způsobených, podivně, často i melodické tóony. **)
Když Septimius Severus pobořenou sochu Memnonovu opravil a doplnil, ztratilo se i její zněni při východu slunce. Hlas její umlčen byl ucpáním puklin a štěrbin...“
Poznámky:
*) Přechod teploty v Egyptě jest při východu a západu slunce mnohem rozdilnější než u nás.
**) Horké kladivo na studenou kovadlinu položené začne za příznivých okolností zvučně zníti, což záleží na kovech, teplotě a plochách. (Schwarz, Artur Travelyan, Faraday, Savart a Tyndall.)
Read more...
