Ozymandias – Ramesse II.

Ozymandias (Osymandias) je řecké jméno pro egyptského faraona Ramesse II., neboli Ramesse Velikého. Na fotografii je ještě vidět text (viz rameno faraona) popisující Ramesse II. jako „Slunečného Prince".

Diodoros Sicilský ve své „Historické knihovně" zaznamenal nápis na podstavci kolosální sochy Ramesse II. v Ramesseu: „Já jsem král králů Osymandyas; kdo chce zkoumati, jak jsem veliký a kde ležím, ať překoná některé z mích děl“. Popis kolosa z Ramessea byl publikován v příspěvku Ramesseum. Název Ozymandias nebo Osymandias je tedy řecké zkomolené trůní jméno faraona Ramesse II, jenž zní – User-maat-re Setep-en-re nebo Usermaatre-Setepenre. V literatuře 19. a počátku 20. století se jméno Ozymandias často vyskytuje.

V minulosti bylo mnoho pokusu o přesun kolosální sochy do některých center Evropy jako např. do Paříže nebo Londýna, ale 18 m vysoká a 1000 tun vážící rozbitá socha je pořád na svém míste

Pro dokreslení obrazu uvádíme dva překlady sonetu (básně) Ozymandias, kterou napsal anglický romantický básník Shelley Percy Bysshe (04.08.1792 - 08.07.1822). Jak je patrné z textu, to, co je zpupné, netrvá věčně, a vše se nakonec v písek přemění, i toto kolosální dílo. Je zapotřebí také říct, že báseň zcela nespravedlivé zhodnocuje jak faraona tak i jeho dílo.

Ozymandias 
Já potkal chodce z končin prastarých,
ten děl: „Bez trupu nohy kamenné
ční v poušti, v písku blízko vedle nich
tlí rozbitá tvář, čelo svraštěné,
rty šklebné, v nichž se chladný povel mih’,
dí: ‚Sochař uměl čísti vášní vření,
jež vryty v mrtvou hmotu žijí dál
než hruď, jich zdroj, než dlaň, jich provedení.‘
A na podstavci slova ta jsem čet’:‚
Jsem Ozymandias, jsem králů král,
má díla, Mocní, vizte a v prach hned!‘
Nic po stranách víc nezbylo, jen kolem
té trosky obrovské, kam stačil hled,
se písek vlnil v obzor dlouhým polem.“
(P. B. Shelley, Výbor z lyriky, přeložil Jaroslav Vrchlický, Praha: J. Otto, 1901)

Ozymandias
Poutník, jenž dávnou říší cestoval,
vyprávěl: V poušti jen dvě nohy stály,
obrovské torzo. Kousek opodál
se v písku otlučená hlava válí
a zpupná grimasa v té tváři dál
přežívá, mluví z díla sochaře -
řeč němých svědků neumlčí čas -
o panovačných choutkách vladaře.
A z postavce čteš slova sebechvály:
"Já jsem král králů Ozymandias,
hle, před mou stavbou jsou i velcí malí!"
Jinak nic nezůstalo. Do šíra
kol obřích trosek, do nichž slunce pálí,
písečná holá poušť se prostírá
(Tří stalice William Wordsworth, John Keats, P. B. Shelley, vybrala a přeložila Jarmila Urbánková, Klub přátel poezie, Československý spisovatel, Praha. 1974)

Poznámka:
Sonet Ozymandias vyšel poprvé 11. ledna 1818.

Read more...

Ramesseum

Kolosální socha Ramesse II, chrám boha Amona, Ramesseum, Západní Théby, 19. dynastie.
Téměř zničená socha je skoro o 2 m vyšší než proslulé Memnonovy kolosy. Je to největší sochařské dílo, které kdy v dějinách bylo vyrobeno z jednoho kusu kamene. Mnohé kousky sochy se dnes nacházejí v různých muzeích, a několik kusů ze zachovalo přímo na míste v chrámu, včetně trupu, prstů na noze a ruce. Následující fotografie zobrazují některé částy sochy.

V knize „Egypt – Obrázky z cest“
v nakladatelství E. Beaufort, Praha 1908,
autor Hanuš Mayer o Ramesseu píše:

Mezi chrámovými stavbami břehu západního vyniká Ramesseum, veliké to Memnonium, věnované Ramsem II. bohu slunce Ammonovi. Bohužel je více než polovice nádherných prostor chrámových zničeno a pohřbeno, jen dle základů poznáváme původní krásný půdorys, velmi harmonický a pravidelně založený.

Ne bez pocitu tesknoty kráčíme dnes síněmi a kolonnádami druhdy nádherného Ramessea. Všude obraz zpustošení, veliké hromady rumu. Hřbitov někdejší nádhery…

Nejen neúprosná příroda ti ničila, – více ještě vandalismus perského krále Kambysa vyžádal si za obět, totiž nejkrásnější monumentální sochy a skulptury nejnádhernější.

Rozhořčen volá Mariette: Ce qu’il y a de plus étonant, de la patience et de la force de ceux qui ont apporté d’Assouan ce monolithe pour en faire l’ornement d’un temple, ou de la force et de la patience de ceux, qui l’ont jeté par terre.

A v pravdě srdce zabolí, vidíme-li toto svévolně zničení, tento zločin barbarů, kteří měli trpělivost a silu, srdce a moc mohutný monolith sochy Ramsovy z divé zášti a zběsilosti rozbiti v hromadu ssutin.

Gigantické úlomky kolossa leží na zemi. Socha převyšovala dvěma metry sochy Memnonovy a bylo vypočteno, že kámen vážil přes 1200 tun. Kolik obtíží bylo překonati, než starověcí Egypťané tento žulový balvan z Assuânu do Luksoru dopravili!

Byla to největší socha egyptská; délka nehtu na prstu prostředním má 20 cm a ukazováček je dlouhý úplný metr. Diviti se jest péči, s níž byly tyto obrovské žulové figury zpracovány a uhlazeny.

Jak mohutný byl dojem, jenž kolos ten působil, dokud ještě v plné nádheře a velikosti se vypínal na antickém nádvoří chrámu! Ramses II. chtěl potomstvu zanechati pomník, jenž by neměl sobě rovna, jenž by každý čas svědčil o jeho slávě, moci a velikosti, neboť dle Diodora věstil nápis na podstavci příchozímu: „Já jsem král králů Osymandyas; kdo chce zkoumati, jak jsem veliký a kde ležím, ať překoná některé z mích děl.“ Vysoké sebevědomí tkvi ve slovech těchto.

Pylony a stěny chrámové jsou bohatě vyzdobeny obrazy, ač malby ani sochy nejsou oné výše umělecké jako v chrámu luksorském. Zajímavá vyobrazení mají za podklad dějiny. Na prvním pylonu vidíme obrazy bitev z egyptských bojů proti národům východním; pevnosti, zajatce, oddíly vojska, válečné vozy a výjevy z táborů  vojenských; jinde vidíme holdováni bojovníků králi a konečný vítězný jich návrat. Hieroglyfické nápisy doplňují obrazy; před očima máme kus dějepisu.

Průlomem ve zdi na pravo od kolossa vstoupíme do nádvoří druhého; dvojité, pobořené sloupořadí tohoto peristylu, částečně sloupy s uzavřenou hlavicí, částečně čtyřboké pilíře se sochami Osirida, uplatňují se tu ještě velmi pěkně; reliefy, ušlechtilých tvarů na zdi, dělící sál tento od předsíně, zobrazují výjevy z války proti Hethitům a dobytí pevnosti Kadeše na řece Orontes (nynější Asi v Sirii). Král jest větší ostatních a bojuje na svém válečném voze na místě nejohroženějším. Nepřátelé utíkají a jsou tlačeni do řeky, kde tonou; někteří podávají tonoucím soudruhům ruce. Nad tímto obrazem bitvy vidíme slavnost korunovace královské a slavnost žní.

Ramesseum jest jediná stavba egyptská, z níž nabyli jsme důkladné lícně ze starověku. Řecký dějepisec Diodoros Siculus, který za dob Augustových cestoval po Egyptě velmi se ve spise svém podivuje stavbě té a Ramesseum označuje náhrobkem Osyrnandyovým. Třeba že domněnka tato jest mylná, přece jeho popis se hodí téměř úplně na dnešní stav.

Dle vypravování Diodora byl nad vchodem do jednoho sálu, který sloužil za knihovnu, významný nadpis: ,,Útěcha duše“, *) a posvátná tyto slova prý i Kambysa přiměla k ušetření chrámu. Nástropní malby knihovny představují souhvězdí s ochrannými bůžky měsíců a dní a svědčí o dokonalých hvězdařských vědomostech starověkých obyvatel faraonské říše.

Opodál zřícenin Ramessea jsou ssutiny velikých, rozsáhlých cihlových staveb, které bychom dle oblouků a klenutí považovali za mnohem mladší, kdyby na každé cihle nebylo jména Ramses II. Snad byly prostory tyto skladišti a dílnami; našloť se tam mnoho různých obětních nádob, střepů ze džbánů na vino, nástrojů a nářadí, které sloužily na balsamováni mrtvol.

*) Jinak ,,lékárna duše“ (pharmacie de l’ àime.)

▼ Pohled na Ramesseum z výšky (2009)

Read more...