12. 06. 1957 - 28. 06. 2011
Autor blogu v Egyptě, rok 2003 a 2005
Měl jsem možnost navštívit Egypt, poměrně nedávno. Ten, kdo vnímá tuto
starou civilizaci způsobem alespoň trošku v dnešním dnu naznačeným,
pochopí, že to, co vidí, se v jednom okamžiku skutečně stává
neskutečným. Existují tisíce jiných památek po celém světě, které
uchvátí člověka v daném okamžiku, a aniž by možná tušil proč, aniž by se
racionálně ptal, jak je to možné, tak vnímá jistou skutečnost, která
dnes prakticky už neexistuje s ohledem na to, že tato civilizace už
dávno zmizela v podobě, jakou nám popisují některé staré texty, které se
zachovaly.
Když se přepluje Nil, na druhém břehu je možné navštívit celý komplex zádušních chrámů, posvátných míst, kde se nachází Údolí králů, Údolí královen a známé Memnonovy kolosy.
To, co by si měl uvědomit každý, kdo se dívá na tyto posvátné stavby, ať už se jedná o pyramidy, chrámy, města, pohřebiště nebo různé další stavby, které mají svůj vlastní význam a funkci, je, že se člověk cítí před těmito památkami velmi malý. Já, když jsem viděl ty obrovské kvádry pyramid, jsem se ptal, kdo to stavěl, pro koho a proč. Nikdo na tomto světě by možná nedokázal říct se stoprocentní jistotou, proč, jak a odpovědět na všechny tyto otázky. Je mnoho teorií a diskusí.
Staří Egypťané velmi dobře vnímali vztah mezi tím, čím jsem, a tím, do
čeho mám vstoupit v daném okamžiku. To, do čeho mám vstoupit v daném
okamžiku, pokud chci prožít to, čemu obvykle říkáme posvátné, je stavba,
která může mít nejrůznější podoby. Ale na druhou stranu, v Egyptě
existuje určitý kánon, který se podobá právě tomuto schématu. Každý
chrám v sobě zahrnuje sedm základních složek.
To znamená, že už tato připomínka mohla vést mnohé lidi k tomu, aby s
určitou láskou a úctou, ne pouze kvůli živobytí, vkládali svoji vůli,
svoji sílu do toho, aby tento stát vypadal tak, jak vypadal.
Reliéfy jsou natolik jemné a rozpracované, že je až neskutečné, jak je
možné tak ohromné množství ploch vyzdobit scénami ze života faraónů…
obětují bohům… Vidíme Hathor, která kojí faraóna, tady je Anubis,
Osiris… Reliéfy byly kolorované, ne na všech stěnách a ve všech
místnostech chrámu je ta barva zachovaná.
Tady vidíme sfingu skoro 160 m dlouhou, 20 m vysokou. I zde se liší názory na to, kdo dal sfingu vybudovat. Existuje mnoho teorií. Většina soudí, že je to dílo Thutmose IV. a to podle stély, která je umístěna mezi jejími tlapami. Existuje příběh, který říká, že mladý princ, než se stal faraónem Thutmosem IV., měl sen, když unavený usnul mezi tlapami sfingy, ve kterém mu sfinga říkala, že už je unavená z písku, který se na ni neustále nanáší, a pokud jí pomůže, odmění ho tak, že se stane faraónem. A skutečně Thutmose IV. nechal udělat kolem sfingy ochrannou zeď a krátce nato se stal faraónem. Ten příběh nám nemusí nic říkat, ale je zaznamenán na nálezech.
Já bych to zakončil slovy zakladatele Nové Akropolis, který na konci své
knihy Théby, kde popisuje některé zajímavé momenty týkající se Théb, ať
už východních, kde se nachází Luxor a Karnak, nebo západních, kde jsou
pohřebiště, zádušní chrámy a všechno to, co je spojené s tou druhou
stránkou života, dnešní člověk by tomu řekl se světem mrtvých. Jenže pro
Egypťany existoval jeden Život, který měl dvě tváře: život a smrt, kde
uvádí na konci knihy: „Blažený jest ten, kdo žije v Thébách, blažený
jest ten, kdo umírá v Thébách.“
Slavko Kroča
Read more...
